Ostrý - Kozubová - Společenstvo Prstenu
28. 8. 2008
Kapitola první
Dne 26 srpna roku 2008 třetího věku, kdy už všechna naděje pohasla, uskutečnil se velkolepý sraz většiny společenstva ve vlaku. Po dlouhém cestování dorazili jsme do Košařisk - Milíř, podivného zapadlého místa, kde se snoubí šero se šerem, tudíž pro tamější velikou tmu zahájili jsme stoupáni do slunných výšin. Společenstvo se rozpadlo, však jsme se opět shledali v překrásném místě zvaném Ostrý - Salaš. Vydali jsme se dál. Společenstvo se opět rozpadlo. Legolas a Pipin (Žába) vedli skupinu tak rychle, že jsme je za chvíli neviděli. Hned na to Prsten ovládnul Froda, nebot´ uslyšel volání svého pána a Frodo se pro svou velikou chamtivost a vůli ovládnout vše živé schoval sobecky s Prstenem do křoví. Mezitím Sam, místo aby nesl Froda, kráčel s Terezou tak pomalu, až to Frodovi přišlo strašně pomalu, nebot´čekal ve křoví s Prstenem celou věčnost. Frodo z křaků uviděl jak Sam pomalu kráčí místo aby normálně šel a k tomu ještě s Terezou a Frodo spozoroval, že ho Sam vůbec nenese, pročež se naštvaně rozhodl, že do Mordoru půjde s Prstenem sám, protože Prsten jde sám, tudíž mu netíží, z čehož vyplývá, že Frodo nemusí být nesen.
Spolu s Prstenem se odhodlaně vydali směrem vzhůru do lesa, kde panuje tak hrozná a ponurá tma, že ani ty nejsilnější sluneční paprsky nemohly rozptýlit Frodovo zklamání, co se týče zrádného Sama. Byl tu však stále Prsten, který kráčel vedle Froda a brzo ho zase ovládl, takže Frodo se už nebál o Sama protože měl mocný Prsten. Zkratkou na ostružiny (zkratka nebyla kratší) dorazili na majestátnou chatu Ostrý, kde se zbytek společenstva občerstvoval výtečným elfským nápojem zvaným Alofok. „Kde jste byli?!“ zahřměl zlostně mocný hlas Terezin. „Říkali jste, že se sejdem až na místě, ne??“ odvětil Frodo flegmaticky a Prsten souhlasil. „Že tys zase chtěl Prsten jen pro sebe!“ zahučel Legolas sladkým elfským hlasem. Frodo skroušeně sklopil oči, a tak zbytek společenstva poznal jeho sobeckou náturu.
Kapitola druhá se ztratila kdesi ve virtuálním světě...
Kapitola třetí
Cesta vesele ubíhala než tu z ničeho nic před nimi vyrostl obrovský kopec úplně teravelkých rozměrů.
„Týjo, to je teda hustý stoupáček!“
„To mi povídej…“
A tak si poklidně stoupali vzhůru a nehorázně při tom funěli a kopce nebylo konce.
„Já vám to říkal!“ liboval si Frodo hrdě ve své všeznalosti, a Společenstvo poznalo, že ho ovládá pýcha, protože Prsten jej již skoro pohltil.
„Si myslíš, že když máš Prsten, tak jsi nějakej frajer co?!“ vyjel po něm Sam a hrozně se při tom v tom kopci zadýchal. Frodo neodpověděl a s blaženým úsměvem se uvelebil na pařezu aby počkal na zbytek, který byl pozadu „Ti jsou pomalí… a to jim ani netíží Prsten!“ pomyslel si sám pro sebe. Ale brzo opět zavládla veselá pochodová nálada, neb stoupání již nebylo zdaleka tak příkré a hobiti i Elfi a Poloelfi, a celá ta divná sebranka se nesmírně radovala z toho, jak je tráva kolem cesty krásně zelená.
„Ta je zelená.. jak nějaký ten… no… anglický trávníček!“
„Ale jdi ty, Prstene, v Anglii je tráva ještě hezčí!“odvětila Rilwen moudrým hlasem.
„To není pravda“ namítl někdo.
„Co je to Anglie?“ podivil se Pipin.
„Jeej to je magor!“
„Mě z něj asi picne…“
„To je taková zelená země, kde se mluví anglicky.“ Pověděl vznešeně Legolas, aby vypadal, jako že je nejmoudřejší ze všech.
„A kde to vlastně přesně je?“ ptal se dál Pipin. Jak živ ještě o této zemi neslyšel. Pocházel totiž z Hobitína. To Vám je taková zapadlá hezká díra nedaleko Karviné, ptáčci tam zpívají a kukuřičné lány se houpou ve větru, a je to vskutku překrásná země, však velmi nevzdělaná a svět o ni dosud ani neslyšel.
„No víš… jak bych Ti to řekl…“ dumal Legolas a zas se tvářil neobyčejně chytře.
„To je tam, kousek za Mordorem. Jak přejdeš Brandyvínu, dáš se do prava na autobusovou zastávku, vemeš to přes Rohan do Roklinky a až budeš na poušti, dáš se vlevo no a tam je to co by kamenem dohodil a pak jen 50 kilometrů.“ řekl Prsten a všichni žasli nad jeho moudrostí.
„Aaaha!“ rozzářil se Pipin „Mohli bychom tam někdy zajet na prazky, ne?“
„Dobrý…“ zaznělo tiše.
„Prsten je namakaný co?“ chlubil se Frodo.
„Nevěřte všemu co říká. Ze všeho nejvíc Prsten touží vrátit se na ruku svého Pána!“ varovala Rilwen.
„Aha..takže možná kecá!“
„Přesně tak.“
„Ale ta tráva je úplně drsně zelená, že?“
Dorazili na Kozubovou, kde byla veliká kamenná kaple.
„Škoda, že tu není Gandalf, mohl by nám udělat referát…nebo prohlídku s průvodcem!“
Ale na prohlídky ani na Gandalfa nebyl čas. Tak se všichni posadili na zem a dali se do všelijakých řečí o Temném Pánu, kouzelném Prstenu a konci světa. Nic důležitého. Když tak leželi na zemi a koukali, uviděli na nebi černé mraky a do uší jim zašuměl zlověstný studený vítr.
„Vypadá to na bouřku..“ podotkl Sam decentně. Zbytek jen tupě civěl na nebe.
„No jo…“
„Vzali jste si pláštěnku?“ pokračoval Sam starostlivě „nebo deštník?“
„Nee.“ Zašklebili se zdrceně. Chvíli trvalo ticho.
„Tak to jsme v háji.“
„Tak to jsme úplně v háji.“
„To každopádně.“
„Rychle! Musíme dál!“zavolal někdo a zaznělo to trochu jako Glum a všichni se sborně zvedli a vykročili na poslední úsek cesty. Ta vedla povětšinou dolů, až do rozkošných Bocanovic. Cestou se společenstvo bavilo běháním po loukách a zkoumáním nepoznaných živočišných druhů, to bylo, když u samotného úpatí hory potkali na cestě hada.
„To je had!“ poučoval Prsten, dokud nepřišla Rilwen.
„To je had!“ řekla Rilwen a všichni poznali, že je to had.
Pak už zbývalo jen přejít totálně teravelkou louku a proběhnout nastraženými kouřovými clonami a Společenstvo se ocitlo v hostinci a posléze na nádraží. Všichni byli rádi, že jsou tam a že jsou tam všichni, neboť bez nich by se daleko nedostali. Snad jednou někdo bude vypravovat onen velký příběh o odvážném Společenstvu, jež onoho památného dne dokázalo, co zapsal Isildur a víc než to.